20. ročník | 20.–21. 9. 2025

Iwona Germanek
Polská vizuální umělkyně zabývající se kreativní fotografií, portrétem a fotografickými experimenty. Ve své tvorbě se zaměřuje na témata paměti, archivu a identity. Její autorský vizuální jazyk kombinuje fotografii s koláží, fotomontáží a historickými technikami. Používá netradiční materiály, jako je vosk nebo japonský papír, a vytváří fotografické objekty a asambláže. Studentka Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě (od roku 2019). Členka Svazu polských uměleckých fotografů v Slezském okruhu (od roku 2019). Její práce se nacházejí ve veřejných i soukromých sbírkách a zúčastnila se několika desítek samostatných a společných výstav v tuzemsku i zahraničí (New York, Berlín, Bratislava, Paříž, Londýn). Je držitelkou mnoha ocenění, mimo jiné v soutěžích „Wystaw się w CSW“ (hlavní cena ředitele Centra současného umění, 2020), Chromatic Photography Awards (3. místo v kategorii Conceptual, 2021), FotoOpen v rámci FotoArtFestivalu v Bělsku-Bílé (hlavní cena, 2021).

Vůně
Halemba – město mého dětství. Nebyla jsem tu už čtyřicet let. Lhostejně se procházím po cestách, které už nevnímám jako moje, rozhlížím se a krok za krokem se přibližuji blíž a blíž, dotýkám se stop minulosti, toho, co je pryč, ale co je ve mně stále hluboce zakořeněné. S každým cvaknutím spouště vidím jasněji, negativ v mém fotoaparátu zachycuje okamžiky přítomnosti a já si tyto světelné poznámky odnáším domů a „sešívám” je do obrazů, které uvnitř mě ještě někde zůstaly. Vznikají myšlenkové atlasy utkané ze vzpomínek, z fotografií a z mých emocí. Jsou to mapy zapomnění.

Jana Hunterová
Fotografka, filmařka a pedagožka s bohatými zkušenostmi v oblasti dlouhodobých dokumentárních projektů zaměřených na sociální a environmentální témata. Mým cílem není pouze vytvářet esteticky působivá díla, ale především přinášet sdělení, která inspirují k hlubší reflexi a diskuzi. Zajímá mě experimentování, objevování a propojování různých médií a výtvarných technik. Ve své tvorbě se soustředím na člověka, jeho existenciální otázky a vztah k prostředí. Fascinuje mě osamocený jedinec plný emocí, pohybující se mezi pochybnostmi a hledáním vlastního místa ve společnosti. Prostřednictvím vizuálního jazyka interpretuji nejen jeho tvář a fragmenty těla, ale také stopu, kterou zanechává v krajině či městském prostoru.

Krajina lidského bytí
Oblast Demir Hisar v jihozápadní části Severní Makedonie je známá nejen svou malebnou krajinou, ale i bohatou historií. Vesnice ukryté v údolích a na svazích hor jsou domovem lidí, kteří žijí v úzkém propojení s přírodou, obklopeni krásou okolního světa. V posledních letech však místní čelí rostoucím výzvám. Stárnutí populace, odliv mladých do měst, nedostatek služeb a pracovních příležitostí vedou k postupnému vylidňování. Některé vesnice mají již jen několik stálých obyvatel, kteří navzdory obtížím dokazují, že tradice a harmonie s přírodou mohou být cestou k udržitelnému způsobu života.
Už od roku 2013 se do oblasti opakovaně vracím a dokumentuji příběhy těch, kteří zde zůstávají. Sleduji jejich každodenní život, drobné rituály i způsoby, jak se s proměnami vyrovnávají. Jejich odhodlání je svědectvím o lidské vytrvalosti, pokoře a neochvějném poutu mezi člověkem a prostředím, jež je jeho domovem.

Wlasta Laura
je vizuální umělkyně a doktorandka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje výzkumu aukčního trhu s fotografií. Absolvovala Institut tvůrčí fotografie v Opavě a své studijní i pracovní zkušenosti sbírala v Izraeli, Německu a Chorvatsku. V tvorbě zkoumá propojení paměti, identity a intimity, přičemž často čerpá z folkloru. Dlouhodobě ji zajímá téma vnitřních konfliktů, oblasti víry a snů. Ve vrstvách paměti a symbolů buduje osobní mytologii, v níž se setkávají tradice, tělo a duše. Je členkou kolektivů Sisters in Photography a Women Photograph.

Unspoken Things
Tradiční motivy folkloru a lidového oděvu odrážejí hluboce zakořeněné vnímání krásy a identity. Nahé tělo a jemná erotika v nich však bývají často skryté – jako nevyřčené věci, které se sotva odvážíme vyslovit. Přesto prvky jako objemné sukně, vysoké boty nebo syté barvy zdobené květinovými a ovocnými motivy nikdy nebyly pouze estetickým gestem. Nesly v sobě symboliku, která se zformovala v průběhu staletí a vyvolávala fantazie a vášně. Nahota sama o sobě byla v minulosti přirozenou součástí obřadní a rituální kultury na venkově. Byla vnímána jako nositelka magické síly, která spojovala viditelný svět s tím spirituálním. Témata tělesné touhy, erotiky a lásky, které se zdají být v tradičním kontextu nevyřčené, k nám ve skutečnosti promlouvají v krojích, tancích i ve verších. Písně vyprávějí o vztazích, vášni, o bolesti i touze.

Kateřina Sýsová
Česko-německá fotografka a kurátorka. Stěžejním předmětem její tvorby je inscenovaná fotografie. Cíleně pracuje s fotografickým vtipem a kýčem. V minulosti se podílela na knihách Aby po nás něco zůstalo: příběhy novodobých zámeckých pánů a Rozhovory na hraně zítřka. Fotograficky ilustrovala básnickou sbírku Zastaveni. Byla oceněna Asociací profesionálních fotografů v kategorii Osobnost mladé české fotografie do 30 let za rok 2020. Ve své volné tvorbě se inspiruje vizualitou osmdesátých let a retra. Do širšího povědomí se zapsala fotografiemi ze souboru Kukbuk, průvodce českými recepty a stolováním. Vystudovala žurnalistiku na FSV UK a fotografii na ITF, na UMPRUM studovala dějiny a teorii umění, kdy docházela do ateliéru Fotografie II. Tvoří pod názvem Ucho fotografie plebejsko-naučný podcast o dějinách fotky. Její práce je možné najít na Instagramu pod profilem @kejtsy.

Dvojí směna a jiné radosti
Inscenovaná fotografická série, která se s nadsázkou vrací k životu žen v domácnosti za socialismu – době, kdy se očekávalo, že budou nejen pracovat na plný úvazek, ale i že budou mít napečeno, uklizeno a usměvavou tvář. Skrze stylizované scény, humor a kýč pracuji s tématy dvojí směny, estetiky minulého režimu a absurdních očekávání.

Pavel Ziegler
Pavel Ziegler je umělecký fotograf, jehož tvorba osciluje mezi hluboce osobní vizí a univerzálním sdělením o lidském bytí. Ve své práci propojuje technickou preciznost s citlivým pozorováním světa kolem sebe. Vychází z fascinace člověkem, lidským tělem, myšlením a intelektem. Jeho tvorba propojuje vizuální čistotu s hlubokým vnitřním obsahem. Ve fotografii hledá ticho, které umožňuje vnímat člověka skrze jeho pravdivou přítomnost. Studuje tělo jako médium sdělení, gesta jako archetypy, barvu jako stav mysli. Pavel Ziegler je držitelem prestižního titulu MQEP (Master Qualified European Photographer), několikanásobně oceněným autorem na World Photographic Cup i finalistou FEP Awards. Jeho práce byly vystaveny a nachází se ve sbírkách v Česku, Německu, Itálii i Finsku. Jsou charakteristické velkorysým formátem, precizním zpracováním a silnou symbolikou.

Modrosvět
Série MODROSVĚT vznikla jako vizuální reflexe lidské vnímavosti a vnitřní proměnlivosti. Obličeje jsou zachyceny se zavřenýma očima – ne v úniku, ale v soustředění. Pokožka, monochromaticky nabarvená, se stává projekční plochou pocitů, nálad a světla. Každá fotografie je jako obrazová modlitba – plná klidu, napětí i očekávání.
„Ve světě zahlceném sděleními jsem chtěl vytvořit prostor, kde barva nese pocit a ticho se stává výpovědí. Každá postava je samostatným vesmírem, který existuje beze slov, v tomto okamžiku. MODROSVĚT je o klidu uvnitř, ne o chladu zvenčí,“ říká autor.

Nadia Rovderová: FOTOFATAL 1999-2025
Nadia Rovderová je galeristka, kurátorka, fotografka, publicistka a také influencerka na sociálních sítích. Narodila se v Popradu a na Univerzitě Komenského v Bratislavě vystudovala žurnalistiku. Od začátku devadesátých let žije v Praze, kde v roce 2010 založila galerii Artinbox, která se stala nezávislým a otevřeným prostorem pro začínající i renomované české umělce, zahrnujícím celé spektrum výtvarných forem.

Svou fotografickou tvorbu, strukturovanou do tematických sérií rozvíjejících se v čase (dnes jich má ve svém portfoliu celkem dvanáct), v Čechách naposledy uvedla před pěti lety na retrospektivě v pražském Centru současného umění DOX pod názvem Fotofatal 1999-2020. Její díla byla prezentována na řadě výstav v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Německu, Francii, Itálii a Japonsku.

V souvislosti s jejími pracemi bych připomenula duální koncepci Johna Szarkowského, vlivného amerického fotografa, historika a kurátora, mimo jiné i dlouholetého ředitele oddělení fotografie v Museum of Modern Art (MoMa), který v roce 1978 ve své knize Mirrors and Windows: American Photography since 1960 rozdělil autory na ty, kteří využívají fotografii jako zrcadlo k sebevyjádření a obracejí fotoaparát dovnitř, aby reflektovali své osobní vidění, emoce nebo imaginaci, a ty, kteří používají toto médium jako okno ke zkoumání vnějšího světa a dokumentují realitu se smyslem pro poznávání a observaci.

Autorským gestem Nadii Rovderové, jejíž dílo tvoří jakýsi vizuální amalgám introspekce, ega, intimity, feminity, intuice, symboliky a archetypálních vzorců kolektivního nevědomí, je přijetí subjektivity jako primární vize. Ve 21. století, kdy se spiritualita stává obchodní komoditou, představují její fotografie návrat k autenticitě osobní zkušenosti.

Jejich záměrná rozostřenost, ze které dešifrujeme (často doslova) postavy, domy, stromy, oblaka či výseky krajin, v nichž se vše zdá být osudové, vyvolává pocit neklidu. Tekuté kontury barevných ploch evokují skrytou energii zastaveného okamžiku.

Deníky, On the road, Popradské podvědomí, Pražské podvědomí, Terezín mezi nebem a zemí, Rozhovory s duchy, Hledání andělů, Znamení, Hledání slunce, In love?, O Adamovi, Evě a těch druhých, Za novorozenýma očima, to jsou názvy sérií této autorky a zároveň klíče k jejímu dílu i směřování.

Radana Ulverová
Praha 18. 7. 2025

Michał Konrad
(vlastním jménem Michał Smuda) se narodil ve Wodzisławi Śląském. Jeho hlavním tématem je člověk, zaměřuje se především na psychologickou sféru. Ukazuje, jak člověk v moderním světě vnímá své okolí a jak na něj prostředí působí. Autorovy vize mívají surrealistický charakter a balancují na hranici snu a představ. Fotografie jsou velmi často autoportréty, na nichž staví sám sebe do kontrastu s drsnou industriální krajinou Horního Slezska. Je studentem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Člen Svazu polských uměleckých fotografů v Katovicích. V roce 2020 získal 1. místo v soutěži Tokyo International Photo Award v kategorii Lidé. Jeho tvorba byla prezentována na mnoha samostatných výstavách a fotografických festivalech. Vystavoval v Rybniku, Lodži, Opole, Bielsku-Białé, Varšavě, Jelení Hoře, Ostravě, Bratislavě, Banské Štiavnici a Praze. V roce 2021 se stal vítězem prestižní soutěže „Ukaž se“ v rámci Opolského festivalu fotografie.

Poslední
Série je hluboce symbolickým a existenciálním projektem, který se zabývá obavami současného světa, zejména těmi, které vycházejí z vize konce civilizace, kolapsu hodnot a duchovní identity. Je to vizuální meditace o stavu člověka žijícího na konci éry. Autor pomocí formy autoportrétu vytváří metaforický jazyk, v němž má každá póza, stín, přeexponování a prázdnota pozadí symbolický význam. Jedná se o konceptuální fotografii, v níž nejde o zobrazení reality, ale o její proměnu v obraz vnitřního neklidu a hluboké reflexe diváka nad stavem současného světa. Série je dokumentem éry změn, v níž staré hodnoty přestávají fungovat a nové se ještě nevytvořily. Je to vizuální příběh o konci nikoli v doslovném, ale v duchovním a symbolickém smyslu. Je to otázka, kým jsme, když zmizí všechny referenční body, a co zůstane, když nezůstane nic.

Zlatuše Josefa Müller
Zlatuše Josefa Müller, roz. Pacasová, absolvovala scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (1991‒1997) a krátce studovala fotografii na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1994‒1995). První samostatnou výstavu měla již v roce 1995 v pražské galerii Radost FX. V roce 1997 získala za 1. místo v soutěži Hasselblad ve Stockholmu titul Fotoprinsessan a trofej Hasselblad 503CW. Působila jako modelka, fotografka, divadelní scénografka, návrhářka kostýmů, výtvarnice, herečka, režisérka a producentka. Své projekty realizovala a prezentovala i v zahraničí (Mexiku, Anglii, Španělsku, Francii, Itálii aj.). V roce 2004 se v zastoupení Galerie Leica zúčastnila v Louvre přehlídky ParisPhoto.

Generace FX
Výstava je oslavou autorčina mládí. Je poctou její generaci, s nadsázkou označené zkratkou pro speciální efekty – FX. Mladé generaci, která naplno žila a formovala se v postmoderní atmosféře divokých devadesátek. Název výstavy odkazuje i na autorčinu nezapomenutelnou výstavu v roce 1995, kdy vůbec poprvé jako studentka fotografie představila veřejnosti své snímky v pražské galerii Radost FX. V té době měla svůj ateliér přímo v Hrzánském paláci – místě naplněném inspirací, krásou, módou, sny a touhami.

Mgr. Olga Méhešová

Kevin V. Ton
Kevin V. Ton je volný fotograf celoživotně se zabývající živou fotografií převážně černobílého charakteru. Rodilý Pražák, od druhé poloviny devadesátých let žijící i tvořící v Karlíně. Povodně v roce 2002 ho připravily nejen o fotokomoru, ale i o většinu archivních materiálů, negativů, diapozitivů i zvětšenin – Vltava si je s sebou vzala až někam do Severního moře. Věnuje se dlouhodobým projektům se sociálním přesahem i každodenní pouliční fotografii. Město bez lidí je pro něj jen kulisa – teprve člověk mu dává život, emoce a příběhy. Před několika lety inicioval založení fotografického spolku VERUM PHOTO. Získal řadu ocenění, mimo jiné Hlavní cenu soutěže Praha fotografická 2021 pořádané Svazem českých fotografů za sérii Miki – život na okraji, cenu Můj život s handicapem Výboru dobré vůle Olgy Havlové za soubor Maruška či Grant primátora hlavního města Prahy v roce 2023 v rámci soutěže Czech Press Photo za projekt Výstavba. Má za sebou desítky společných i samostatných výstav.


Alone together / Spolu sami
Soubor představuje projekt All Together / Each Alone (Všichni spolu / každý sám), ve kterém autor od jara roku 2014 pozvolna sleduje a postupně střádá střípky mikrokosmu pražské veřejné hromadné dopravy. V uzavřeném prostředí tramvají, vagónů metra či autobusů vzniká dlouhodobý vizuální deník městské každodennosti. Série černobílých fotografií zachycuje anonymní sdílení prostoru, tělesnou blízkost i mentální vzdálenost. Pomíjivou lidskou přítomnost v tranzitním prostoru, kde se jednotlivé osudy protínají často jen krátce a nahodile. Spolu, a přesto každý sám.

Tomáš Chadim
je představitelem současné krajinářské fotografie. Absolvoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Své projekty vystavoval v Česku, na Slovensku, v Polsku, Francii, Rusku, Brazílii, Anglii, Srbsku a Maďarsku. Žije a pracuje v Praze.
Zaměření: Chadim si hraje s krajinářskou fotografií. Hledá nové, poetické a srozumitelné způsoby, jak s ní pracovat. Nezajímá ho člověk jako individualita. Snaží se spíše zkoumat lidstvo jako celek – celý ten lidský roj – jeho původ, dynamiku, vlastnosti a touhy.

Zóna
Autor Vás zve do lesa prostřednictvím fotografií cyklu Zóna inspirovaného filmem Andreje Tarkovského „Stalker“. Les, jak ho důvěrně znáte, ale nečekejte. V tomto lese – v Zóně – normální fyzikální zákony neplatí. Čas jako by plynul jiným tempem. Lesní bůžci, voodoo, totemy, obřadní oltáře a prostupy do jiných dimenzí... záleží jen a jen na Vaší vlastní představivosti. Každý projde Zónou s jiným zážitkem.
 
Video sekvence: Tomáš Chadim
Zvukový design: Ladislav Mirvis Mirvald
Stopáž: 7.31m

Sutnarka 24/25
Výběr z klauzurních, semestrálních a dalších prací Ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara při ZČU.
Výstava Sutnarka 24/25 představuje výběr z klauzurních, semestrálních a dalších prací studentek a studentů Ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Práce vznikly v průběhu akademického roku 2024/2025 a reagují na různorodá tematická zadání: Chronos a Kairos (čas jako objektivní a subjektivní struktura), Identita, Void (prázdnota), Sovy nejsou, čím se zdají být (pocta imaginaci Davida Lynche) a další výzvy, které otevřely prostor k osobnímu a kritickému výtvarnému myšlení.
Ateliér dlouhodobě usiluje o to, aby studentstvo pracovalo především samostatně – skrze definování vlastního autorského rukopisu a prostřednictvím promyšlené kombinace vizuálních procesů a konceptuálních principů, rešerší i intelektuálních východisek. Každá práce je výsledkem hledání – hledání obrazu, významu, paměti, identity i ticha. Hledání hranic mezi subjektivním a objektivním, mezi tím, co je vidět, a tím, co se tuší. Hledání formy, která má zároveň citlivost i ostrost.
Výsledná díla mají silný vizuální impakt, ale zároveň kladou otázky. Vypovídají o čase, který zrychluje i mizí. O tom, co přetrvává. O obraze, který není jen estetikou, ale jazykem. Výstava není přehlídkou hotových řešení, ale mapou vývoje. Nabízí možnost zahlédnout, co vzniká, když se obraz stává myšlenkou – a myšlenka obrazem.
Vedoucí prací: Libuše Jarcovjáková, Bára Mrázková

Fotograf Hanke | V hledáčku Kladno
scénář, kamera, střih a režie: Karel Greif
produkce: Statutární město Kladno, 2025
trvání: 1 hodina 6 minut

Předpremiéra
Filmový dokument je postaven na vyprávění Jiřího Hankeho o jeho cestě za fotografií a galerijní činnosti Malé galerie v České spořitelně v Kladně a Kabinetu fotografie Kladenského zámku. O jeho vztahu k rodnému Kladnu, které v jeho fotografiích hraje prim, i když některé snímky vznikaly třeba v Paříži či v Americe.
Ve svém životním příběhu nachází vlivy i osoby, které ho v tvorbě inspirovaly a přesvědčovaly o jejich smyslu.
Film je bohatě proložen hodnocením jeho tvorby, jak přátel, tak předních teoretiků fotografie.
Hudbu k filmu složila i nahrála dcera Jiřího Hankeho Lucie Halamíková, jednou skladbou se připojili i vnuci Vojtěch a Vítek Halamíkovi.

Projekce dokumentu poběží nepřetržitě celý víkend.

Otevřená scéna
Jana Bauerová | I’m still hot
Josef Bosák | Dej mi naději
David Budský | Ladův kraj
Jiří Bžoch a Jana Kučerová | V temnotě psáno
Alena Čechová | Auta do Ukrajiny
Zdeněk Černý | Alegorie
Michal Dvořák | No comment…
Michal Frýda | Otisky
Kateřina Göttlichová | Příběh lásky v papírovém městě
Martina Grmolenská | Face ID failed
David Háva | Žižkov teď
Jakub Hayne | Crucifixion III.
Pavel Holba | Masopustní obchůzka
Ivana Jašminská | Čekání na Evžena
Petra Jeřábková | Vattienti
Aleš Jungmann | IMAGES INDOCILES
Matěj Kania | Nostalgie
Šárka Košatecká | Město v ozvěnách
Pavel Křeček | Confluence
Jaroslav Mareš | Mezi lidmi
Daniel Nádas | Stromy
Emma Lea Nikodýmová | PLASTICITY
Anna Nováková | Rodit doma
Jaroslava Novotná | Špióni
Snizhana Pidvoina | Before they touch
Hana Pešková | Skleníky
Jaroslav Smejkal | Sen
Eva Stanovská | Iluze
Zuzana Šale | Dýchám
Radek Štumpauer | Galerie milovaných
Květa Trčková | Nehraj si s jídlem!
Gabriela Trousilová | Jsme v tom spolu
Zdeněk Vajner | Intermezzo
Hana Valentová | Povlčín
Svatopluk Velkoborský | o d b r a z y d u š e o d b c h á z e n í