Barvy | 16.-17. září 2023

Vladimír Birgus
Fotograf, kurátor, historik fotografie, profesor a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho fotografie byly představeny na 85 autorských výstavách a jsou zastoupeny v mnoha sbírkách v České republice i zahraničí. Je autorem a spoluautorem 69 knih včetně Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Kolín nad Rýnem a Heidelberg 1990), Česká fotografická avantgarda 1918–1948 (Praha a Stuttgart 1999, Cambridge a Londýn 2002), František Drtikol (Praha 2000), Jaroslav Rössler – Czech Avant-Garde Photographer (Cambridge a Londýn 2003), Česká fotografie 20. století (Praha 2010), Na první pohled. Výběr z české fotografie 20. a 21. století (Olomouc 2016), Česká fotografie v datech 1839–2019 (Praha 2021), Jindřich Štreit: Village People (Berlín a Praha 2020) a Michał Szalast: Albíni (Ostrava 2023). Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií, např. Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918–1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov 1998–1999), Akt v české fotografii (Praha, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Opava, Bratislava, Atény, Varšava), Česká fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948–1989 (Praha, 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa, 2016–2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc, 2017–2018), 30+. 30 let Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě (Opava, Zabrze, Opole, Katovice) a Common Opava (Lodž, 2022).
 
Zaostřeno na barvu
Vladimír Birgus byl už na začátku 80. let jedním z prvních českých fotografů, kteří se snažili promyšleně využívat emotivních a psychologických účinků barev v subjektivně pojatých dokumentárních snímcích, jež vznikaly paralelně s jeho černobílou tvorbou. Zpočátku akcentoval silné kontrasty několika sytých barev. Velké plochy dominantní barvy přispívaly k tomu, že snímky získávaly nereálné prvky, které připomínají spíše abstraktní malířství než nemanipulovaný obraz skutečnosti. Ale v novějších Birgusových fotografiích je už často barevnost tlumenější, někdy bývají téměř monochromatické.  Stále více je zřetelný výrazný postupný posun od sociálně orientovaných témat k výrazně subjektivnímu pojetí dokumentu. Rafinovanost zobrazení je výsledkem autorova osobitého pohledu na nemanipulovanou skutečnost. Vladimír Birgus nearanžuje a spoléhá na objevování přízračných okamžiků zdánlivě obyčejných scén, v nichž se spojuje reálno se surreálnem. V mnohých konfrontacích lidí s prostředím či v reakci na různé koexistující příběhy autor cizeluje mikropříběhy lidského bytí. Sevřený děj se tím otevírá do významově širších obrazových plánů a světelná atmosféra umocňuje celkovou kompozici. Sledujeme-li subjektivní obrazy Vladimíra Birguse, čteme zároveň příběh o současné globalizované společnosti, o samotě uprostřed davů i o vlastních autorových pocitech. Důležité je, že Birgusovy fotografie vždy ponechávají velký prostor pro vlastní interpretaci divákům.
 
 

Václav Podestát
Vystudoval Institut výtvarné fotografie Svazu českých fotografů Praha (1985–1988) a Katedru fotografie na FAMU v Praze (1989–1994). Od roku 1998 učí na ITF FPF Slezské univerzity v Opavě, v roce 2013 se habilitoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Zároveň působí jako kurátor výstav Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Fotografuje od roku 1978. Ve své volné tvorbě se zpočátku zaměřoval na krajinné motivy a zátiší, později na minimalistické kompozice s výtvarně působivým využitím světel a stínů (cyklus Prostory, 1984–1986). Od poloviny 80. let se věnuje zejména dokumentární fotografii (sociologicky zaměřené soubory o životě na vesnici, cyklus Lidé z Porty, soubor o náboženských slavnostech a cyklus Život beze snů o životě mentálně postižených dětí z let 1986–1987). Nejznámější je jeho subjektivně dokumentární soubor černobílých snímků Lidé (vznikající od roku 1989), v posledním desetiletí také barevný cyklus Privátní příběhy. V roce 2017 mu vyšla v pražském nakladatelství KANT autorská kniha S andělem uprostřed davu. Jeho fotografie jsou zastoupeny v řadě sbírek jak v České republice, tak v zahraničí. Loni měl autorskou výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
 
V tichém pulsu
Po výstavě černobílých fotografií Černobílé dny, která byla letos k vidění v galerii KUPE v Opavě, nabízí Václav Podestát návštěvníkům Blatenského fotofestivalu soubor barevných fotografií, jehož základem je cyklus Privátní příběhy, který vzniká zhruba od konce přelomu nového tisíciletí. Autor v něm nerezignoval na dokumentární fotografii, jen ji divákovi nabízí v jiném módu.
Můžeme se ptát, jestli jsme v čase virtuálního prostoru ještě schopni nahlédnout na kulisy reálného světa tak, jaký je ve skutečnosti? Barevné fotografie ukazují nejednou obrazy v dalších obrazech, pozorované lokality a zachycený děj mohou vyvolávat pochybnosti, zda jde o vědomou simulaci fotografované scény a naznačeného útržku dějů. Nejednoznačnost perspektivy, tonální barevná střídmost má diváka vést k přemýšlení o nově potkávané realitě, jejíž přesycenost nejrůznějším balastem hmotného dostatku destruuje původní přirozenost. Obrazové metafory divadla života rozvíjí touhu poznávat svět, protože život je krásným snem. Soubor má u diváka rozvíjet jeho přirozenou touhu po iluzivní procházce současné společnosti. Přes pozorované absurdity autor ctí původní finesy fotografie, její schopnost věrného zrcadlového přepisu. Fikce v realitě? I tak můžeme Podestátovy fotografie číst. Zvláštní konstelace potkaných dějů v nejistém čase.
 

Vladimír Kozlík

PER UNIVERSUM

Vladimír Kozlík (✷1953, † 2021) vystudoval na FAMU obor umělecká fotografie (1976), následovala umělecká aspirantura na AMU (1986) a habilitace pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média – fotografie na AMU (2001).

Od roku 1980 působil jako externí vyučující na FAMU, o šest let později se stal kmenovým pedagogem, v letech 1999–2002 zastával na FAMU funkci vedoucího katedry fotografie. Od roku 2008 byl vedoucím oboru fotografie na Střední škole pro reklamu a umění Michael a o tři roky později stál u akreditace Vyšší odborné školy Michael. V roce 2016 se stal prorektorem pro uměleckou a tvůrčí činnost a garantem oboru Vizuální tvorba na Vysoké škole kreativní komunikace (VŠKK).

Zabýval se výtvarnou fotografií, obrazovou poezií a příběhem, koncipoval tematické okruhy a multiplikace, cykly, např.: Asfaltové krajiny, Vzpomínky, Horizonty, Prožitky, Soukromé vesmíry. Propojoval fotografii a hudbu. Umělecky byl činný také v oblasti reklamní tvorby a fotografie do architektonických celků (plakáty, katalogy, kalendáře, obálky publikací, velkoplošné fotografické kompozice a solitérní abstrahované obrazy).

Dosud uspořádal 24 samostatných výstav v tuzemsku i v zahraničí.

Podílel se na sto třiceti skupinových výstavách u nás a ve světě.

Získal řadu ocenění – např. v USA Gold Certificate od WCPP (1989), v ČR cenu Nejkrásnější kniha roku za fotografickou publikaci Hovory s Chan-Šanem (1991) a za katalog Portrét AF cenu Nejkrásnější fotografická publikace (1998).

Svými pracemi je zastoupen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národního muzea fotografie, Muzea umění v Olomouci, ve sbírce Pražského domu fotografie, Galerie hlavního města Prahy i v soukromých sbírkách.

Josef Hník
Narozen v roce 1946 v Praze. Po absolvování FAMU – obor umělecká fotografie začal působit v oblasti reklamní fotografie, ale současně se věnoval volné tvorbě, kde se zaměřil na fotografie aktu, krajiny a zátiší. Později založil reklamní agenturu a začal se věnovat i filmové reklamě. Od roku 2001 se věnuje pouze volné fotografické tvorbě a používá starou fotografickou techniku. Námětem této jeho tvorby jsou stylizovaná zátiší a portréty. V poslední době se zaměřil i na experimentální barevné fotografie lidských postav a tváří i zcela nový projekt „My lidé“, který mapuje brutalitu současných válečných konfliktů ve světě. Náměty pro tuto tvorbu čerpá na internetu a zpracovává je digitální technikou. Barevné fotografické záběry zásadně dále počítačově neupravuje.
 
My lidé
Cyklus zkoumá různé podoby brutálního násilí. V době „laviny“ internetové vizuality jsou tyto portréty lidského zla volně přístupné; jako důvod k vážnému zamyšlení slouží nejen svým otřesným obsahem, ale tím, že kolují naprosto neomezeně po celosvětové komunikační síti. Hník tyto stažené obrazy promítá na plochy tak, že se stávají výjevem významově doplněným o další, hlubší roviny vnímání. Jde především o napětí mezi naléhavostí vyobrazeného lidského zvěrstva a jeho tvůrčím pojednáním jako plasticky fragmentované „reminiscence“. Vznikají zde (oproti internetové předloze) klasické fotografie, trvanlivá, hmatatelná umělecká díla duševně navazující na Goyův cyklus „Hrůzy války“.
 

VOŠ Akademie Michael

NAOSTRO

Výstava „Naostro“ představuje fotografie studentů a absolventů Vyšší odborné školy – Akademie Michael. Vystavené práce jsou průřezem rozmanitých témat, která studenti v průběhu studia zpracovávali pod odborným vedením předních českých fotografů – vedoucího oboru Fotografická tvorba Tomáše Třeštíka, Zdeňka Lhotáka nebo Karla Cudlína.

VOŠ Akademie Michael ve vzdělávacím programu Multimediální tvorba v reklamě navazuje na Střední odbornou školu reklamní a umělecké tvorby Michael, která již téměř třicet let připravuje studenty v řadě atraktivních oborů.

Studijní program VOŠ je rozložen do tří let, a kromě oboru Fotografická tvorba je zde možné studovat i další umělecké obory. Zásluhou vnitřní propojenosti jednotlivých zaměření školy získávají studenti spoustu inspirace a mnoho nových podnětů k tvorbě. Mladí fotografové mají možnost již v průběhu studia vystavovat na řadě výstav, každoročně se účastní i festivalu Prague Photo.

VOŠ Akademie Michael předává svým studentům nejen teoretické, ale především praktické znalosti, které absolventům pomáhají uspět v jejich profesních kariérách. Vychovává samostatné tvůrčí osobnosti i týmové hráče. Řada studentů pokračuje ve studiu na vysokých školách. www.akademiemichael.cz

Zuzana Fajmonová
Studentka 3. ročníku na ITF a absolventka Dálkového studia fotografie na Liberecké škole fotografické. Nechává se inspirovat současnou módou, reklamou, zahraničními autory a dějinami umění. Vytváří si prostřednictvím fotografie svůj vlastní svět. V dlouhodobém projektu ztvárňuje historii výtvarného umění. Každý snímek si vždy pečlivě dopředu naplánuje, vytvoří detailní nákresy a skici. Vlastnoručně si vyrábí pozadí, kostýmy, rekvizity a maluje těla svých modelů. Ráda experimentuje a neustále hledá nové fotografické techniky. Věnuje se také natáčení hudebních klipů, reklamních videí, svatebních a experimentálních filmů. Její největší vášní je fashion a reklamní fotografie.
 
Umění v čase
Umění je schopnost člověka vytvářet. Dává nám možnosti vyjádřit svoje vnitřní pocity a vlastní prožitky. Je to druh komunikace, která vyvolává v divákovi emoce. Formuje naše estetické vnímání vizuálního světa a zamýšlí se nad existenciálními otázkami lidského bytí už od starověku až po současnost. Díky uměleckým dílům můžeme více porozumět době, ve které vznikla, a zároveň i té, ve které žijeme dnes. Zuzana Fajmonová je historií výtvarného umění zcela okouzlena a k jejímu zpodobnění přistupuje velice originálním způsobem. Nechává se inspirovat současnou módou a reklamou a vytváří si svůj vlastní a ojedinělý svět. V jejím dlouhodobém projektu ztvárňuje období antiky, fauvismu, baroka, renesance, abstrakce, nového realismu a pop-artu. Některé fotografie jsou přímou interpretací konkrétních obrazů, jiné jsou volně inspirované slavnými autory. Každý snímek si vždy pečlivě dopředu naplánuje, vytvoří detailní nákresy a skici. Vlastnoručně si vyrábí pozadí, kostýmy, rekvizity a maluje těla svých modelů. Ateliérem se stal její panelákový byt a modely převážně rodina a přátelé. Do každého dílčího cyklu zařazuje i svůj autoportrét. Jako by skrz umění podrobně zkoumala svou vlastní identitu, střídající se na pozadí společenských a historických proměn. Stále překvapuje novými nápady, hraje si a experimentuje. Sebevědomě se ubezpečuje ve svém vlastním obrazovém jazyku a stylu.
Jana Hunterová

 
 

Michaela Kročáková
 
Fotografii se věnuje od roku 2007, kdy se jejím prvním námětem stala krajina v okolí města Lomnice nad Lužnicí, odkud pochází. V letech 2010–2012 se pro ni stal velkým tématem autoportrét. V roce 2011 získala 1. cenu ve fotografické soutěži týdeníku INSTINKT o nejlepší akt roku (porota Daniela Mrázková a Robert Vano). Po narození první dcery, po roce 2012, se začala zajímat také o inscenovanou fotografii. V roce 2017 získala ocenění v otevřené výzvě (Open call) festivalu Měsíc fotografie v Bratislavě za projekt Vyprávěj potichu. Má za sebou několik skupinových i samostatných výstav, významnější z nich proběhla v březnu roku 2022 ve Středoevropském domě fotografie v Bratislavě. V roce 2021 byla vybrána Českou televizí pro projekt „Fotografové v hledáčku“. Je absolventkou ITF Slezské univerzity v Opavě. Žije v podhůří Novohradských hor a fotí převážně své tři dcery.
 
Naděje
Výstava je výběrem ze tří fotografických projektů: Já v tom vidím pohádku, Ve svých dcerách a v Jiné zemi. Naděje se živí představami budoucích možností. Pracuje s nimi v obrazech myšlenkové fantazie. Je to cit, v jehož horizontu vystupuje budoucnost jako pole uskutečněných hodnot, k nimž člověk lne. Nejsilnější cit patří rodině a dětem. V nich vidíme svou naději, své pokračování. Při hrozící krizi naděje otevírá bránu novým tvůrčím a sebezáchovným možnostem. Z posledních tří souborů, na kterých pracuji, jsem vybrala fotografie se společnými prvky značící naději. Žijeme v době, kdy je potřeba živit své představy nadějí, otevřít jí mysl a nitro.