-1771592118.png)
11. 7.–7. 11. | Hlavní výstava
Infocentrum Blatná
Výstava fotografií blatenského faráře a amatérského fotografa J. P. Hilleho a mnichovské fotografky Anny Jacobs představuje dva autory, kteří zachycovali svět kolem sebe na skleněné negativy. Výstava vznikla ve spolupráci s Museum Rotes Schulhaus v Rinchnachu.
Anna Jacobs (1870–1945) byla německá fotografka a nadšená propagátorka fotografie, která působila v Mnichově na počátku 20. století. V prostředí progresivního fotoateliéru Elvira se seznámila s moderními fotografickými postupy a postupně si vybudovala vlastní ateliér v mnichovské čtvrti Pasing. Ve své tvorbě se věnovala především portrétní fotografii, dokumentaci uměleckých prací svého manžela, krajinám i scénám z každodenního života. Její dílo představuje cenné svědectví o postavení žen ve fotografii a o proměnách měšťanské společnosti na počátku 20. století.
Msgre. Jan Pavel Hille (1861–1943) byl katolický kněz, historik, vlastivědný badatel a jeden z průkopníků dokumentační fotografie na Blatensku. Během svého působení v Kadově, Kasejovicích a později v Blatné se věnoval studiu regionálních dějin, památek a lidové kultury, které zachycoval také prostřednictvím fotografie. Je autorem významných vlastivědných prací, zejména Dějin vikariátu blatenského, a aktivně se podílel na činnosti Okresního musejního spolku, jehož se stal předsedou.
1. 9.–8. 11. | Hlavní výstava
Kulturní kavárna Železářství U Šulců
Tomáš Umlauf (nar. 1963) je cestovatel a fotograf. Se svou rodinou emigroval v roce 1969 do Švýcarska. Jeho první černobílé fotografie vznikly při cestě na motorce po Španělsku v roce 1985. Studoval sociologii v Curychu. Jeho první výstava fotografií se uskutečnila v Belfastu v roce 1993. Pak vystavoval například i v New Yorku, Budapešti a několikrát ve Švýcarsku a Itálii a také hodněkrát v Praze (Schwarzenberský palác 1995, Goethe Institut 2002, Mánes 2010, DOX 2016, Linhartova nadace 2023). Za svůj život procestoval vice než sto zemí na pěti kontinentech.
tomas umlauf photographs | Tomáš Umlauf se specializuje jen na černobílou a analogovou fotografii. Jeho tvorba má charakter osobního deníku bez pevných pravidel, ve kterém zachycuje syrovost, upřímnost a jedinečnost okamžiku.
12. 9.–8. 11. | Hlavní výstava
Městské muzeum Blatná
Viki Kollerová (*1984) je slovenská fotografka, známa najmä čiernobielymi autoportrétmi, prostredníctvom ktorých skúma vzťahy medzi človekom a prírodou.
Po získaní magisterského titulu v odbore tlmočníctva a prekladateľstva na Filozofickej fakulte UK v roku 2008 pokračovala v doktorandskom štúdiu zameranom na sémantiku – náuku o význame slov. Krátko nato pochopila, že obraz dokáže prenášať význam s neporovnateľne väčšou ľahkosťou než slová.
Na pozadí monochromatických zrastov nahého ľudského tela a prírodného prostredia zachytáva túžbu niekam patriť, doplniť to, čo chýba, alebo sa celkom stratiť v chvíľkovom splynutí nezlúčiteľného. Performatívnym prístupom sa jej diela stávajú osobným záznamom spoznávania sveta, v jeho surovej, prirodzenej podobe. Médium fotografie autorke umožňuje vytvárať premyslené, surreálne pôsobiace scény, ktoré pritom zostávajú pevne zasadené v realite.
Okrem niekoľkých samostatných výstav na Slovensku a v Rakúsku boli jej diela zaradené do početných kolektívnych výstav v Európe a v Spojených štátoch.
V roku 2020 vybralo Museum Fotografiska 11 diel zo série Silver Island pre výstavu NUDE v Štokholme, ktorá následne putovala do New Yorku, Berlína a Tallinnu.
Táto výstava predstavila 30 umelkýň z rôznych krajín sveta, skúmajúc ženský pohľad na akt. V roku 2023 predstavila The Hulett Collection, galéria zameraná na klasickú fotografiu 20. storočia a súčasnú fotografiu, diela Viki Kollerovej v USA. Galéria prezentuje viac ako 50 fotografií z jej portfólia spolu s dielami ikonických majstrov ako Ansel Adams, Henri Cartier-Bresson, Elliott Erwitt, André Kertész a Sebastião Salgado. Mnohé z jej fotografií sú súčasťou významných súkromných zbierok po celom svete.
Kameň ó lom | Projekt slovenské fotografky je osobní výpovědí o návratu domů a zkoumání místa, které jí uprostřed města poskytlo překvapivý kus divočiny i naděje, že příroda časem umí dobře zacelit rány vytvořené člověkem stejně jako ty v jeho nitru. Na několika fotografiích a objektech zprostředkovává atmosféru dávno opuštěného lomu, který už roky odpočívá a zůstává místem, kde něco chybí. Absence, kterou autorka doplňuje vlastním tělem, otevírá prostor pro nové interpretace a prozkoumávání vztahů mezi člověkem a přírodou. „Pre mňa sa lom stal tajomným zákutím, kde som čelila nástrahám vlastnej predstavivosti, ihriskom, ale aj chrámom, v ktorého prítmí musel čas nevyhnutne spomaliť, aby som mohla zachytiť jeho ťaživú krásu.“
12. 9.–8. 11. | Hlavní výstava
Městské muzeum Blatná
Michal Macků (*1963, Bruntál) patří k nejvýraznějším osobnostem současné české fotografie a jeho díla jsou zastoupena v řadě významných světových sbírek. V letech 1982-86 absolvoval Vysoké učení technické v Brně, Fakultu technologickou. V letech 1987-89 Institut výtvarné fotografie se sídlem v Praze. Od roku 1992 začal pracovat na „volné noze“. Mezinárodní uznání získal především díky své autorské technice „geláže“. Ve své tvorbě se dlouhodobě zabývá tématy lidské existence, identity, vztahu tělesnosti a spirituality či postavením člověka v současném světě. Vedle originální práce s fotografickou emulzí se věnuje také historickým fotografickým technikám a experimentům na pomezí fotografie, objektu a instalace. Jeho tvorba představuje jedinečné propojení technické preciznosti, filozofické hloubky a neustálého hledání nových možností fotografického média.
Geláže, uhlotisky, práce se sklem | Autor ve své tvorbě dlouhodobě překračuje hranice klasické fotografie a propojuje historické fotografické postupy s experimentálními technikami. Představí zde své originální geláže – autorskou techniku založenou na přenosu fotografické emulze, která umožňuje deformovat a nově interpretovat původní obraz. Dále uhlotisky, jednu z nejnáročnějších a nejtrvanlivějších historických fotografických technik, ceněnou pro mimořádnou hloubku a kvalitu obrazu. Součástí výstavy jsou také skleněné objekty, v nichž se fotografie stává trojrozměrným prostorem reagujícím na světlo a pohyb diváka. Výstava nabízí jedinečný pohled na fotografii jako na živé médium, které se na pomezí obrazu, objektu a materiálu neustále proměňuje.
19.–20. 9. | Hlavní výstava
Starý palác, Zámek Blatná
Vasil Stanko se narodil roku 1962 ve slovenské Myjavě. Nejprve studoval užitou fotografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a následně uměleckou fotografii na FAMU v Praze. Právě zde se stal součástí okruhu slovenských autorů, kteří výrazně ovlivnili podobu československé fotografie 80. let.
Stanko je spojován především se Slovenskou novou vlnou, která přinesla do fotografie inscenaci, imaginaci a silnou subjektivní výpověď. Jeho tvorba se pohybuje na hranici reality a snu a často pracuje s metaforou, symbolikou a divadelní stylizací obrazu.
Typickým znakem Stankovy tvorby jsou inscenované kompozice s figurami, výrazná práce se světlem a důraz na atmosféru. Lidské tělo zde není portrétem konkrétní osoby, ale nositelem emocí, významů a existenciálních otázek. Fotografie často odkazují k neklidu současného světa i k vnitřnímu prožívání člověka. Vedle volné tvorby se fotograf dlouhodobě věnuje také užité fotografii. Spolupracoval například s Galerií Benedikta Rejta v Lounech, Správou Pražského hradu či studiem Barrandov. V současnosti působí jako fotograf Vlastivědného muzea Jesenicka. Vasil Stanko uspořádal desítky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha kolektivních projektů doma i v zahraničí. Jeho fotografie byly prezentovány v evropských galeriích i ve významných institucích ve Spojených státech. Vystavoval například v Amsterdamu, Stockholmu, Berlíně, Londýně, Chicagu, Denveru… Dílo Vasila Stanka bylo opakovaně oceněno, a to např. na prestižním festivalu Satyrikon Legnica. V minulosti byl členem Pražského domu fotografie a agentury NOX, od roku 2000 je členem Asociace profesionálních fotografů České republiky. Jeho fotografie jsou zastoupeny v řadě veřejných i soukromých sbírek.
Minulé situace | Výstava představuje výběr z fotografických cyklů Vasila Stanka, vznikajících převážně v průběhu 90. let 20. století. Autor v nich prostřednictvím inscenovaných scén, symbolů a metafor vytváří osobitý obrazový svět na pomezí reality, snu a imaginace. Jednotlivé fotografie pracují s výraznou kompozicí, světlem i lidskou figurou jako nositelem významu a emocí.
Snímky představené na výstavě často zachycují napětí mezi svobodou a omezením, mezi vnějším světem a vnitřním prožíváním člověka. Vedle existenciálních témat se v nich objevuje ironie, tajemství a vizuální nadsázka. Zásadním obohacením oproti galerijnímu představení děl autora je kontextualizace a narace plynoucí z prostředí a definice vlastivědného muzea. Vasil Stanko se částečně na Jesenicko přestěhoval a působí na pozici fotografa a pracovníka digitalizace muzejních fondů. Výstava jeho uměleckých děl v instituci však není příležitostí pro zaměstnance, k čemuž by forma výstavní realizace mohla svádět, nýbrž metanarativním propojením jedince a prostoru s tradicí a specifickým účelem. V konkrétním smyslu to může návštěvník pocítit v narativních textových, audiovizuálních a audiových formách, které v galerijním prostředí dosud zpravidla absentovaly.
19.–20. 9. | Hlavní výstava
Starý palác, Zámek Blatná
Jozef Danyi (*1969) je fotograf a vizuální umělec žijící v Bruntále. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje autorským fotografickým projektům, v nichž propojuje dokumentární přístup, konceptuální fotografii a digitální obrazovou manipulaci. Zabývá se tématy prostoru, identity, paměti a vztahu člověka k okolnímu světu. Je držitelem titulu Master QEP (Master Qualified European Photographer) a titulu EFIAP (Excellence FIAP). Jeho práce byly oceněny stovkami cen ve více než čtyřiceti zemích světa a prezentovány na samostatných i kolektivních výstavách v České republice i v zahraničí. Je rovněž autorem několika fotografických publikací.
Na Blatenském fotofestivalu představuje dva autorské soubory, Městské pulzy a Dáma, které vznikly v odlišných obdobích a vycházejí z rozdílných výtvarných přístupů. Přesto mezi nimi existuje přirozená spojitost. Oba projekty pracují s proměnou skutečnosti prostřednictvím fotografie a ukazují autorův dlouhodobý zájem o vytváření nových významů a souvislostí uvnitř obrazu.
Městské pulzy představují novou kapitolu autorovy tvorby. Soubor vznikl na začátku roku 2025 jako impuls k novému způsobu práce s fotografickým obrazem. Autor zde využívá fotografie pořízené během svých cest i snímky z dlouhodobě budovaného archivu a prostřednictvím fotografické koláže z nich vytváří nové vizuální celky. Reálná místa, architektura, historické lokality i lidské postavy se stávají součástí nových obrazových struktur, v nichž se prolínají vzpomínky, zkušenosti a osobní prožitky z různých míst a časů. Významnou roli zde hraje pohyb a rytmus městského prostředí. Dynamické záběry běžců, skejťáků či dalších lidí v pohybu se střídají s klidnějšími postavami každodenního městského života a vytvářejí napětí, které prostupuje celou sérií.
Soubor Dáma navazuje na dlouhodobý cyklus Cenzurované tváře, který autor rozvíjí od roku 2008. Prostřednictvím stylizovaných portrétů pracuje s motivem skryté identity a proměny člověka. Inspiraci nachází jak v historických postavách a ženských archetypech, tak v obrazech a vizuálních odkazech dějin umění. Tyto motivy však nepřebírá doslovně. Přetváří je pomocí jednoduchých předmětů každodenního života, které zakrývají tvář, mění identitu postavy a otevírají prostor pro nové významy a interpretace. Vznikají tak obrazy oscilující mezi portrétem, symbolem a vizuální metaforou.
Přestože se oba soubory formálně výrazně liší, spojuje je práce s fotografií jako prostředkem interpretace reality. Nejde o její doslovný popis, ale o hledání nových souvislostí mezi viděným, prožitým a zapamatovaným. Právě v prostoru mezi skutečností, vzpomínkou a představivostí vznikají obrazy, které jsou charakteristické pro autorovu tvorbu.
19.–20. 9. | Hlavní výstava
Konibar, Zámek Blatná
Radka Korandová (*1995) je absolventkou Ateliéru reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde absolvovala bakalářské i magisterské studium (2016–2021). Aktivně působí také v oblasti pedagogické činnosti na střední škole v Praze v rámci oboru Fotograf. Ve své tvorbě se zabývá tématy identity, tělesnosti, intimity a proměnlivosti lidského těla.
Ve svých autorských souborech pracuje především se stylizovanou fotografií, v níž propojuje prvky módy, designu a inscenace. Vedle autorské tvorby se věnuje také fotografii módy, produktů a designu.
Kůže | Soubor reflektuje vztah člověka k vlastnímu tělu, jeho proměnám a způsobům, jakými je vnímáno. Tělo je zde představováno jako prostor, do kterého se zapisují osobní zkušenosti, společenské normy i představy o kráse a dokonalosti.
Fotografie pracují s napětím mezi estetickou přitažlivostí a pocitem narušení či omezení. Zkoumají hranici mezi přirozeností a konstrukcí, mezi vlastním prožíváním těla a obrazem, který o sobě vytváříme navenek.
Kůže se stává symbolickou hranicí mezi vnitřním světem člověka a okolním prostředím – místem, kde se setkává identita, paměť i společenská očekávání.
19.–20. 9. | Hlavní výstava
Kaple sv. Michaela Archanděla
Tomáš Rasl (*1975, Praha) je fotograf, jehož tvorba se dlouhodobě pohybuje na pomezí krajiny, zátiší a komponované neživé fotografie. Vedle krajinářských motivů se v poslední době soustředí i na ateliérové soubory.
Pohledem skrze objektiv na obyčejné předměty vytváří nové významové souvislosti a ve svých autorských cyklech zkoumá vztahy mezi objektem, prostorem a obrazem.
Krabice | V Blatné představuje soubor s jednoduchým názvem Krabice. Vychází v něm z obyčejného kartonového obalu – předmětu, který běžně slouží k ochraně, přenášení nebo ukládání věcí.
Autor tyto schránky využívá jako základní stavební kameny fotografických zátiší. Zbavuje je jejich původní funkce a zasazuje je do nového kontextu.
Snímky z tohoto cyklu nevycházejí z jednoznačného příběhu ani pevně dané symboliky, ale vznikají na principu volné kombinace.
Série pracuje jak s minimalismem, tak s pečlivou kompozicí a jemným posunem reality, díky čemuž se všední předmět stává jiným.
19.–20. 9. | Hlavní výstava
Kobky Městského muzea Blatná
Výstava studentů Ateliéru fotografie a multimédia Střední umělecké školy v Liberci vychází z tématu bílého šumu jako metafory současného světa, v němž se obraz, zvuk, informace, emoce a podněty slévají do nepřetržitého proudu. White Noise zde není chápán pouze jako rušivý zvuk nebo vizuální neklid, ale také jako prostor, ve kterém se z chaosu může postupně vynořovat ticho, soustředění a osobní výpověď. Jednotlivé práce zkoumají různé podoby zahlcení. Objevuje se psychický tlak okolí, úzkost z neustálého pozorování, nejistota dospívání, vnitřní dialog se sebou samým, mediální manipulace, digitální šum, vztah člověka k technologiím i proměnlivé vnímání přírodních zvuků a struktur. Studenti pracují s fotografií, koláží, videem, instalací, projekcí, vrstvením obrazu a fragmentem. Některé projekty směřují k pocitu přetížení a ztráty orientace, jiné hledají v šumu klid, imaginaci, spánek nebo meditativní prostor. Výstava tak vytváří společný obraz generace, která vyrůstá v prostředí nepřetržité vizuální a informační intenzity. Bílý šum se stává symbolem světa, kde je stále obtížnější rozlišit vlastní hlas od hlasů okolí. Zároveň ale otevírá otázku, zda právě v neklidu, opakování a vrstvení nelze nalézt novou citlivost, nový rytmus a možnost ztišení.
Kurátoři výstavy
Jana Hunterová a Jiří Princ
Vystavující studenti: Brát Tobiáš, Divišková Vanda, Holec Miroslav, Houserová Eliška, Jirošová Julie, Kadlecová Viktorie, Kučerová Eliška, Nová Štěpánka, Pascan Elenita, Schmiedová Erika, Sedlický Petr, Svatušková Linda, Tymoš Čuk Svatoslav, Zrůstová Beáta
19.–20.9. | Otevřená scéna
Různá místa, Blatná
OTEVŘENÁ SCÉNA
Paweł Bik | The Keep, Pevnost
Robert Bláha | Vzkříšení
Daniela Búryová | Revize Sektoru D/W
Alena Češková | Skrytá bolest
Monika Drapáková | Každodennosti
Martina Grmolenská | Molokani – 200 roků izolace
Marek Harvan | Smrt a naděje
Miroslav Hlinka | Ozvěny staletí
Richard Horák | Za hranicí viditelného
Tomáš Chadim | Znásilněná krajina
Lenka Chladná | Metamorfóza
Petra Jeřábková | Poslední tavba
Tereza Jobová | Šílená hraběnka
Dominik Karas | Světlušky
Barbora Knobová | Jedna z druhé
Jan Kirschneck | Stolování
Šárka Košatecká | Motherhood
Jana Kupčáková | Špióni
Tomáš Lahoda | LaGuardia
Martina Morávková | Neviditelní
Jaroslava Novotná | Fedor
Jiří Plachý | Noční krajiny
Vladimír Skalický | Orlice
Jaroslav Smejkal | Tiché město
Vít Šimánek | Urban Zone
Radek Štumpauer | 30 minut ticha
Květa Trčková | AURA
Tomáš Trojan | Tady je Napoleonovo
Gabriela Trousilová | Tělo
Matúš Zajac | Subkultury – Neviditeľné sa stáva viditeľným
Zuzana Zajacová | Křest
Lenka Zavadilová | Plavecký výcvik
Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště, obor Užitá fotografie a Média | Portréty v prostoru
19. 9. 16:15 | Přednáška
Kinosál, Sokolovna
Markéta Kinterová vystudovala fotografii v ateliéru Pavla Baňky na Fakultě užitého umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Její autorská kniha Kam oči, tam hlava vyšla v roce 2020 v Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze (NAMU) jako umělecká část dizertační práce s názvem Opoziční čtení veřejného prostoru, kterou v roce 2019 obhájila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V rámci autorské tvorby se věnuje uměleckému výzkumu s přesahy do veřejného prostoru, které nedávno publikovala v prestižním Journal for Artistic Research. Má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav. Od roku 2016 vede ateliér dokumentární fotografie na FAMU. Je šéfredaktorkou časopisu Fotograf a uměleckou ředitelkou stejnojmenného spolku, který pod hlavičkou Fotograf.zone provozuje také Fotograf Gallery a Fotograf Festival.
„Přednáška propojí několik linií mé práce: od uměleckých intervencí do veřejného prostoru přes vedení kulturní neziskové instituce až po pedagogickou praxi. Nejde o chronologický přehled projektů, ale o osobní mapu toho, jak se tyto role navzájem ovlivňují. Společným tématem není fotografie sama o sobě, ale otázka, jak vizuální kultura formuje způsob, jakým přemýšlíme o světě.“
19. 9. 17:30 | projekce
Kinosál, Sokolovna
Ozvěny Fotojatek
Fotojatka jsou malý potulný festival, který promítá skvělé fotky na plátna kin. Uvidíte fotosérie od špiček světové i domácí tvůrčí a dokumentární fotografie, a navíc s hudební podmalbou. Zážitek zintenzivní moderování Honzy Flašky balancující mezi odbornou přednáškou a stand up komedií.
20. 9. 15:00 | Přednáška
Kinosál, Sokolovna
Je to netradiční formou, pohledem přes konstrukci zrcadel, vytvořená kompozice z figur, kde zároveň s ní vzniká iluze jiného, převráceného prostoru. Výsledkem je černobílá nemanipulovaná fotografie signovaná autorem jako umělecké dílo. Spojením dvou obsahových rovin v záměru, kde v jedné se tvoří stylizovaná kompozice a v druhé zaznamenává reálný prostor, jako dokument v čase, se sledovaná situace ještě více vnitřně obohatí. Hlavně srovnáním dvou pohledů fotografa ve specifickém charakteru jeho tvořivého přístupu. Projekt je koncipován v poloze vytvořit ucelený obraz společnosti starší generace v zastoupení známých osobností a běžné současné rodiny umělců i jiných profesí. Dobrovolná účast rodin v takto koncipované a řešené performace, sebeztvárnění, deklaruje v názoru na věc jakési jednotné myšlení, že je možné i za cenu určitého rizika podstoupit tolerovanou manipulaci sebe samé, autorem ve prospěch progresivnější reflexe. Je možné konstatovat, že takovýmto přístupem k tvorbě se přinejmenším nabourají zavedená klišé v obecném povědomí. Motivem se stává jakási zvědavost aktérů poznat se jinak, než bychom si to přáli, i za cenu ztráty sebekritické kontroly. Tato motivace nás přiměje usmířit se s faktem, že určitá nevšednost zobrazením odhalí nové psychické vlastnosti ne natolik pro pasivního pozorovatele konzumenta, ale spíš pro ně samotné.
Hlavním klíčem spolunáležitosti a participace na projektu se tedy stává fakt, že v dané chvíli není rozhodující sociální podtext v původu a v povaze těchto malých společností „rodin“, nebo jiné charakterizující profesní zaměření, ale psychologie myšlení v sobě samém. Nezávisle na každém subjektu je víceméně kladena otázka, jak v této nezvyklé roli herce obstojí.
20. 9. 16:00 | Přednáška
Kinosál, Sokolovna
Přednáška Michala Macků, tvůrce originální techniky geláže, nabídne jedinečný pohled do zákulisí vzniku jeho děl. Provede vás chronologií svých technických objevů – od experimentů přes historické fotografické techniky až po současnou práci se skleněnými objekty. Přednáška se zaměří na technologické postupy, materiály a principy, které formovaly autorovu tvorbu. Vedle technické stránky otevře také otázky inspirace a spirituálního rozměru tvorby, který je pro autora dlouhodobě důležitý.
hudební doprovod fotofestivalu
Různá místa, Blatná
Básnířka, písničkářka, učitelka ZUŠ, divadelnice. Vystupuje na folkových (a nejen folkových) pódiích od roku 2016. Milovnice černého humoru, slovních hříček, oříškové čokolády, čaje s citrónem a červených rtěnek. Blondýna ideální konfekční velikosti. Doktorka filosofie a magistra umění. Optimistka.
„Femme folk“, který rozesměje, dojme i potěší. Její písně jsou jako zrcadlo, ve kterém se ukazuje, jak křehká, vtipná a opravdová umí být každodennost. Písničkářka Blondýna prostě zpívá, co máte na jazyku, ale bojíte se to říci nahlas. Její produkci nazývají hudební publicisté jako „femme-folk“, „herecký snad-šanson“ či „blondfolk“. Písně pojednávající o zásadních oblastech Blondýnina života (nakupování, aerobik, telefonování, láska, hipsteři, punk…) střídá Blondýna při vystoupení s blondbásněmi. Ty jsou většinou na dva až tři řádky a mají nevýchovnou nebo nemravnou pointu.
Kromě vlastní tvorby, která převažuje, má na repertoáru také např. písně Bulata Okudžavy nebo Janis Joplin, které přetextovala do češtiny.
Stala se několik let po sobě finalistkou pražské písničkářské soutěže Notování, účastní se také festivalu Porta, kde např. v roce 2020 dostala na národním kole v Řevnicích cenu Country rádia a v r. 2024 ve Svitavách Autorskou Portu.
Kromě písničkaření vydala v nakladatelství Galén sbírky veršů „Zabásni m(n)ě“ a „Bububu“ (o strašidlech) a autorské desky „Nevolej mi do nebe!“ (2021) a „Všichni tají“ (2025).
Básně publikovala v časopisech Divoké víno a Tvar, v r. 2021 byla její tvorba vybrána Syndikátem novinářů do sborníku nejlepších epigramů.
V civilním životě učí Eva Suková na Základní umělecké škole v Rakovníku a píše do týdeníku Raport humoristické sloupky. Lektoruje výukové programy zaměřené na divadlo, tvůrčí psaní a komunikaci, zejména na vysokých školách (v současné době Autorské psaní na TUL Liberec), a workshopy pro amatérské divadelníky.
Blatenský fotofestival pořádá Kulturní Plantáž Blatná a Fotoklub KAMFO Blatná
Blatenský fotofestival © 2025
